Eva se stala mou průvodkyní na cestě k sebelásce a sebevědomí. Osud mi ji přihrál do cesty, když jsem byla v roli oběti, ve které mě držely moje nevědomé naučené destruktivní programy z dětství. Eva mi při terapiích laskavě a nenásilně ukazovala – skrz mé vlastní prožitky, že existují i jiné, paralelní cesty než ta, po které jsem zrovna šla. Pokaždé, když jsem od ní odcházela, cítila jsem se lehce, jakoby mi spadlo z ramen a z nohou závaží. Ještě párkrát jsem se pak po několika dnech vrátila na svou původní cestu. Ale rozdíl byl v tom, že už jsem díky Evě věděla o možnostech jiných cest – a to hrálo důležitou roli při mém (podotýkám, že nelehkém a bolavém) návratu k sobě, tedy k vlastní sebehodnotě, sebeúctě a sebelásce. Eva není spasitel. Ani čaroděj, který vládne kouzelným proutkem. Ale pro toho, kdo je odhodlán pracovat na svém osvobození od všeho, co ho táhne dolů, může být laskavým a příjemným průvodcem na cestě zpátky „domů“.